Neúspěšný Atlet

NEÚSPĚŠNÝ ATLET

"Krásná, absolutně nerozumná a nerentabilní hudba.
Hudba bez naděje na honorář."
(Václav Hrabě)

Neúspěšný atlet je pražská hudební skupina založená v roce 2002. Za dobu své existence dosud odehrála stovky koncertů v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v Polsku a vydala čtyři studiová alba. Hudební styl kapely vychází z české rockové hudby 90. let minulého století (Garáž, Hudba Praha, Mňága s Žďorp, Traband, Původní Bureš), s občasným přesahem k muzice o několik dekád starší. Důraz je zde kladen především na živé nástroje (zmiňme dva saxofony a akordeon) a stejnou měrou i na neotřelé české texty, jejichž autorem je kapelník Pavel Helmut Kholl.

V oficiálních recenzích nahrávek bývá vyzdvihována především „…obraznost a příjemný šmrnc“ (Honza Průša, musicserver.cz), či „nápaditě aranžované dechy a jednoduché, ale funkční a silné písničkové nápady“ (Antonín Kocábek, Týden).

Zatím poslední nahrávkou Neúspěšného atleta je deska Přeci to nevyhodíme z roku 2018.

Současné obsazení kapely:

Pavel Helmut Kholl – kytara, zpěv
Věrka Hamouzová - zpěv, akordeon
Aleš Lesoun Kopřiva – basová kytara
Petr Hugo Šlik – bicí, zpěv
Jiří Skála – akordeon
Tomáš Adolf Jiřikovský – tenor saxofon
Lukáš Halfar - trumpeta
Jan Sládek - kytara ale úplně boží...

V minulosti se vystřídali:

Tereza Milcová Kopřivová - zpěv, smích, dobrá nálada
Dejv Košťál - bonga, rum do půllitru
Ivo Pivoš Churý - kytara, Mr. Twenty
Petr Krutský - kytara
Gábina Selinger - zpěv, fashion show

Štefan Sukup – alt saxofon, příčná flétna

KONCERTY

DISKOGRAFIE

NEUSPĚŠNÝ ATLET: PŘECI TO NEVYHODÍME (recenze v Magazínu UNI)

K defétistickému názvu kapely se hodí i defétistický název alba. Faktem je, že pražské formaci by navzdory tomu trocha ambicióznosti vůbec neuškodila. Pak by se možná tolik hudebně neohlížela, a třeba si i uvědomila, že ty chytré a lyrické texty, které jsou její silnou stránkou, by vyzněly ještě mnohem lépe, kdyby jejich hudební doprovod tolik nepřipomínal jiné. I když to jsou natolik příjemné a melodicky nosné vzory i nositelé osvědčeného rockového písničkářství, jakými jsou Ivan Hlas, Nahoru po schodišti dolů band ve svých nejlepších letech, nebo třeba nejpovedenější momenty slovenských Živých kvetů. Ale pokud máte sklony k nostalgii, určitě vám ten pohyb v čase o pár desetiletí zpět vadit nebude.

I přes všudypřítomnou melancholii táhlých tónů akordeonu i saxofonů a rezignovanovaný projev frontmana, často připomínající spřátelený Byl pes, nejsou skladby plačtivé a ufňukané. Spíš prozrazují odžité příběhy, vyrovnanost těch, pro které už jsou studentská léta definitivní minulostí, přirozenou živočišnost, a dobrý pozorovací talent zpívajícího autora. Většina příběhů se také obejde bez doslovnosti, pouhé naznačení funguje mnohem lépe, a vypravěčství, které nezapře folkovou školu, svým charismatem udrží i naštěstí nikoli příliš časté momenty, kdy zatahají za uši prkenně rýmované verše.

Lékem na dnešní obhroublou dobu může být i jistá kultivovanost, která album provází. Texty se obejdou nejen bez zbytečných vulgarit, ale nesnaží se ani vsugerovávat posluchači to, že by ti, kteří mu je předkládají, trávili dlouhé hodiny v zaplivaných putykách. A jestliže v minulosti byl Neúspěšný atlet často přirovnáván k Původnímu Bureši (se kterým měl ostatně docela dlouho společného bubeníka), aktuální nahrávka se latentnímu hippie duchu, příznačnému pro Původní Bureš, povětšinou spíš vzdaluje. A tam, kde oni sahají k The Fugs, Neúspěšný atlet si vypůjčí Johnnym Cashem předělané Depeche Mode, a doplní je textem, připomínajícím spíš poetiku filmů Jaroslava Papouška, než Miloše Formana, z jehož Černého Petra tu jsou vysamplované úryvky.

Na svém čtvrtém albu Neúspěšný atlet osekal sestavu, zas o něco vyzrál, a ještě více rozvinul to, co mu v minulosti šlo. Stárne se svým nepočetným publikem, hrává častěji v hospůdkách než v klubech, a nevzdává to. Vlastně je to víc, než bychom mohli očekávat.

ANTONÍN KOCÁBEK 9/2018

www.magazinuni.cz